Cerwuss
Jakub Červinka: Moje osobní vyjádření k případu „sex.cz“
Poslední aktualizace: (9.2.2026) aktualizovány otázky a odpovědi (28.1.2026) Aktualizace o nové, relevantní rozhodnutí Evropského soudu; stylistická úprava textu. (19.1.2026) Doplněna upřesnění k několika odstavcům. (18.1.2026) Obžalobu (cca 430 stran) jsem prošel celou. Tento text je aktualizovaný po jejím prostudování.
Aktualizace: nové rozhodnutí evropské judikatury k povinnostem provozovatelů inzerce
Po zveřejnění tohoto textu bylo vydáno nové rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, které se týká odpovědnosti provozovatelů online inzertních platforem za obsah inzerátů. Ačkoli se toto rozhodnutí netýká trestného činu kuplířství, považuji jej za mimořádně významné pro posouzení toho, co lze považovat za běžnou a legitimní inzertní činnost.
Soudní dvůr Evropské unie v tomto rozhodnutí výslovně konstatuje, že provozovatel online tržiště není pouhým pasivním zprostředkovatelem obsahu, ale nese odpovědnost za zpracování osobních údajů obsažených v inzerátech. Z toho vyplývá povinnost aktivně identifikovat, kontrolovat a v relevantních případech ověřovat či odmítat inzeráty, zejména pokud obsahují citlivé údaje nebo mohou být protiprávní. Kontrola obsahu inzerce tedy není excesem ani něčím „nad rámec běžné inzerce“, ale naopak součástí řádného a odpovědného provozu inzertní platformy, kterou evropské právo výslovně předpokládá a vyžaduje.
Tento závěr je zásadní právě ve vztahu k argumentaci obžaloby v mém případě. Obžaloba totiž sama připouští existenci rámce běžné inzertní činnosti, který považuje za legitimní, avšak tvrdí, že jsem se z tohoto rámce vymykal právě tím, že jsme prováděli kontrolu obsahu inzerátů. Podle této logiky má být právě kontrola inzerce tím prvkem, který údajně proměňuje běžnou inzertní činnost v kuplířství.
Nejnovější evropská judikatura však tento předpoklad obrací: kontrola inzerátů není znakem excesu, ale znakem běžné a povinné inzertní činnosti. To, co je v obžalobě prezentováno jako vybočení z rámce běžné inzerce, je podle práva Evropské unie naopak jejím nezbytným znakem. Tento rozpor považuji za nový, klíčový aspekt pro posouzení celé věci.
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie a jeho shrnutí na odborném právním portálu Právní prostor:
https://www.pravniprostor.cz/judikatura/mezinarodni-a-evropske-pravo/falesny-inzerat-na-sexualni-sluzby
Důležité upozornění: Obžaloba míchá dvě zcela nesouvisející věci
Drtivá většina obžaloby se týká skutků Andreje Anastasova jako soukromé osoby
(násilné, mravnostní a drogové skutky).
S těmito věcmi ani podle obžaloby nemám nic společného a nejsem z nich obviněn.
Proto se zde o těchto skutečnostech nehodlám dále vyjadřovat ani je hodnotit.
Vyjadřuji se výhradně k jediné věci, která je mi (a několika dalším osobám) kladena za vinu:
Provoz inzertního portálu sex.cz je podle obžaloby kuplířství (§ 189, „kořistění“).
A protože se to mělo dít ve více lidech, je to spojeno i s kvalifikací „organizované zločinecké skupiny“.
Jsem přesvědčen, že tyto dvě linie (provoz inzertního portálu vs. soukromé skutky jedné osoby)
nemají být spojovány do jednoho případu.
Toto spojení vytváří tzv. halo efekt a zcela zastiňuje jedinou skutečně relevantní otázku:
Je provoz inzertní platformy kuplířství, nebo není?
Shrnutí
- Ano, na webu byla erotická inzerce a to včetně nabídek placených sexuálních služeb. (těch byla větší část)
- Ano, inzerenti platili pevný poplatek za zveřejnění inzerátu a to před zveřejněním inzerátu.
- Ne, neměli jsme žádný podíl na jejich výdělcích, nebrali jsme provize a nic jsme neorganizovali.
- Spor je čistě právní: zda lze paušální platbu za reklamu označit za „kořistění z prostituce“.
Co je mi kladeno za vinu, a co ne
Je mi kladeno za vinu:
- že jsem se podílel na provozu inzertní platformy (technický provoz, vývoj, standardní provozní procesy)
-
že mi bylo zřejmé, jaký typ inzerce se na portálu typicky objevuje.
To je pravda. Skutečně jsem výše zmíněné činnosti dělal. Pochopitelně jsem ani náhodou drtivou většinu inzerátů na webech sex.cz nečetl, přičemž povaha inzerce na portálu byla obecně známá a odpovídala standardu erotických inzertních serverů.
Výše zmíněné je obžalobou vykládáno jako „kořistění“ podle § 189.
Není mi kladeno za vinu:
- násilí, drogy, vydírání, zneužívání, události v Peru apod.,
- nic, co by se týkalo soukromého jednání Andreje Anastasova mimo provoz portálu.
Jak portál fungoval (jednoduše)
- Inzerent zaplatil pevnou částku za měsíc.
- Dostal prostor pro text a fotografie jako v Annonci a na desítkách dalších stránek.
- Jestli inzerenta vůbec nějaký klient kontaktoval a jejich případná komunikace probíhala zcela mimo nás.
Důležité:
Naše odměna byla stejná bez ohledu na to, zda měl inzerent nula klientů, nebo dvě stě - čistá platba za inzertní prostor.
Nebyli jsme nijak napojeni na jeho tržby a nijak jsme neřídili, či nekontrolovali jeho činnost.
Samotná obžaloba nic takového ani netvrdí.
Proč si myslím, že nejde o kuplířství
Kuplířství v praxi znamená, že někdo přímo těží z prostituce jiné osoby, typicky formou:
- podílu z výdělků,
- provizí z jednotlivých služeb,
- organizace a řízení prostituce,
- kontroly nad osobami, které ji vykonávají.
U nás se nic z toho nestalo:
- žádné provize z jednotlivých schůzek,
- žádné stanovování cen,
- žádné řízení „provozu prostituce“,
- žádné byty, kluby ani „priváty“ v naší režii,
- žádné odčerpávání výtěžku z konkrétní prostituce.
Šlo o reklamní službu za pevnou cenu.
Infografika: shrnutí zjednodušené - můžete přebírat
Pokud se obrázek nezobrazuje:
Zobrazit infografiku
Hlavní body obžaloby
V celé 430ti stránkové obžalobě není jediný důkaz kuplířství kromě popisu fungování webové inzertní platformy spojené s tvrzením, že některé vyjmenované činnosti, které jsme vykonávali jsou “Nad rámec běžné inzerce”
Obžaloba bod 344:
Obžaloba v tomto bodě vychází z premisy, že ačkoli obvinění formálně vystupovali jako provozovatelé inzertního portálu, jejich skutečné jednání mělo podle jejího názoru přesahovat rámec běžného šíření reklamy. Současně obžaloba považuje argumentaci založenou na dlouhodobé spolupráci s policejními orgány a absenci jakéhokoli varování ze strany státu za účelovou.
Podstatou výhrady obžaloby je tvrzení, že určité provozní a administrativní činnosti spojené se správou inzertního portálu nejsou běžnou součástí inzerce, ale mají představovat zakrytou formu trestné činnosti.
Konkrétně obžaloba za jednání „nad rámec běžné inzerce“ považuje:
- moderaci a kontrolu obsahu inzerce,
- provozní komunikaci s klienty inzertní služby,
- administraci plateb za zveřejnění inzerce,
- uplatňování obchodních podmínek při schvalování či neschvalování inzerátů,
- ověřování souladu rozsahu inzerce s deklarovaným počtem prezentovaných osob podle obchodních podmínek portálu.
Stručně k uvedeným bodům:
-
Moderace a kontrola obsahu inzerce
Kontrola obsahu inzerátů je nezbytnou součástí provozu každého inzertního serveru. Slouží zejména k prevenci protiprávního obsahu (např. dětské prostituce, dětské pornografie, nabídky zakázaného zboží, pomluv apod.) a k zajištění základní důvěryhodnosti a kvality inzerce. Dlouhodobost této činnosti je přirozeným důsledkem kontinuálního provozu platformy a budování její reputace. Kontrola přitom nemusí mít pouze manuální podobu, ale běžně zahrnuje i automatizované nástroje. -
Provozní komunikace s klienty inzertní služby
Komunikace s inzerenty je standardní součástí provozu inzertních platforem. Zahrnuje zejména technickou a administrativní podporu při zadávání inzerce, vysvětlování obchodních podmínek, řešení rozsahu inzerce či platebních náležitostí. Taková komunikace je běžnou praxí napříč celým inzertním trhem. -
Administrace plateb za inzerci
Zajištění úhrady ceny za poskytovanou inzertní službu je běžnou součástí jakékoli placené služby. Připomínání platebních povinností či řešení fakturačních záležitostí je standardním administrativním úkonem, který sám o sobě nijak nesouvisí s obsahem inzerce ani s činností inzerentů mimo rámec poskytované služby. -
Uplatňování obchodních podmínek při schvalování inzerce
Provozovatel inzertního serveru je oprávněn stanovit vlastní obchodní podmínky a rozhodovat o zveřejnění či nezveřejnění inzerátů v souladu s těmito pravidly. V daném případě se jednalo zejména o snahu zachovat jednotný a autentický charakter inzerce a rovné podmínky pro všechny inzerenty. Obdobná pravidla jsou běžná i u jiných typů inzerce, například u prodeje vozidel či nemovitostí. -
Ověřování souladu rozsahu inzerce s obchodními podmínkami
Ve zcela ojedinělých případech bylo ověřováno, zda rozsah prezentované inzerce odpovídá deklarovanému počtu osob uvedenému v inzerátu, a to výhradně z hlediska dodržování obchodních podmínek portálu. Nešlo o kontrolu poskytovaných služeb ani o jakékoli zasahování do činnosti inzerentů mimo rámec inzerce, ale o obdobný postup, jaký by byl uplatněn například v případě, kdy by se za soukromou osobu vydával komerční subjekt v rozporu s pravidly platformy.
Tyto činnosti nepředstavují organizaci ani řízení prostituce. Jde o standardní provozní a administrativní procesy typické pro každý větší inzertní portál.
Jsou projevem správy reklamní platformy, nikoli „pasácké“ činnosti.
Za pozornost stojí i způsob, jakým se obžaloba vypořádává s mým argumentem týkajícím se dlouhodobé spolupráce s policejními orgány. Po mnoho let jsme v řadě případů poskytovali součinnost policii, a to včetně útvarů zabývajících se mravnostní kriminalitou. Nikdy nám přitom nebylo naznačeno, že by samotný provoz inzertního portálu mohl být považován za trestnou činnost. Pokud by policie v průběhu těchto let dospěla k závěru, že se jedná o kuplířství, musela by z úřední povinnosti konat. To se však nestalo.
Obžaloba tento argument nevyvrací věcně, ale označuje jej za účelový. Takové hodnocení však nepředstavuje skutečnou odpověď na předložený argument a nijak nevysvětluje, proč by činnost, která byla po dlouhou dobu otevřeně vykonávána, kontrolována a tolerována státními orgány, měla být dodatečně vyložena jako trestná. Namísto konkrétního vymezení nezákonného jednání obžaloba opakovaně pracuje s tezí, že se obvinění „skrývali“ za legální činnost, aniž by však bylo jasně popsáno, jaké jiné jednání mělo být tímto způsobem zakrýváno.
Výsledkem je argumentační kruh, v němž jsou běžné provozní činnosti inzertního portálu označeny za nad rámec běžné inzerce, a současně je tvrzeno, že právě těmito činnostmi mělo docházet k zakrývání trestné činnosti. Jiná skutková činnost, která by měla být tímto způsobem maskována, však v obžalobě popsána není. Tento způsob argumentace považuji za zásadně problematický a pro mě osobně i lidsky těžko přijatelný.
Dalším bodem obžaloby je samotný rozsah celého případu. Trestní spis má přibližně třicet tisíc stran a obžaloba 430 stran, což přirozeně vytváří dojem mimořádně závažné a komplexní trestné činnosti. Takový rozsah u čtenáře i soudu vzbuzuje očekávání existence konkrétních a přesvědčivých důkazů. Při podrobném prostudování obžaloby se však ukazuje výrazný nepoměr mezi touto formální mohutností a konkrétním skutkovým obsahem ve vztahu ke mně i dalším obžalovaným. Kromě detailního popisu provozních činností spojených s fungováním inzertního portálu zde nejsou uvedeny konkrétní skutky, které by odpovídaly typickým znakům kuplířství, jako je nátlak, donucování, řízení osob, kontrola jejich činnosti nebo přímé odčerpávání výdělků. Rozsah spisu a obžaloby tak podle mého názoru vytváří silný psychologický efekt závažnosti, který však není vyvážen odpovídajícími skutkovými tvrzeními a důkazy o trestné činnosti v podobě, v jaké je mi kladena za vinu.
Za zásadní považuji také navrhovanou výši trestů, která je v extrémním nepoměru k povaze jednání, jež je jednotlivým obviněným kladeno za vinu. Tento nepoměr je patrný nejen ve vztahu ke mně, ale i ve vztahu k dalším osobám, jejichž role v celé věci byla také ryze technická nebo administrativní. U osob, které se podílely výhradně na technickém provozu, vývoji či základní administrativě inzertního portálu, jsou navrhovány mnohaleté nepodmíněné tresty odnětí svobody. V jednom z případů se návrh trestu týká i osoby ve vysokém věku, jejíž činnost spočívala pouze v omezené administrativní výpomoci v řádu několika tisíc korun měsíčně. V části obžaloby týkající se kuplířství jim není přičítáno žádné konkrétní násilné jednání ani skutky typické pro kuplířství v jeho obvyklé podobě (nátlak, donucování, řízení osob, kontrola jejich činnosti či přímé odčerpávání výdělků z jednotlivých služeb), neboť tyto skutky jsou v obžalobě spojovány s jinou skutkovou linií a jinou osobou.
V mém případě je na základě této právní kvalifikace navrhován trest v délce devíti let nepodmíněně, doplněný o trest propadnutí majetku, včetně rodinného domu, který nemá ani podle obžaloby žádnou skutkovou souvislost s projednávaným jednáním. Tento návrh trestu vychází výlučně z právního závěru, že samotná existence a technický provoz inzertní platformy má být považován za kuplířství, nikoli z tvrzení o konkrétních skutkových projevech typických pro tuto trestnou činnost, jako je nátlak, donucování, řízení osob, kontrola jejich činnosti nebo přímé odčerpávání výdělků z jednotlivých služeb.
Výsledkem je situace, kdy jsou na základě jediné právní teze o povaze inzertní služby navrhovány tresty srovnatelné s tresty ukládanými za závažnou násilnou nebo organizovanou trestnou činnost. Tento nepoměr mezi abstraktní právní konstrukcí a konkrétním skutkovým obsahem považuji za jeden z nejproblematičtějších aspektů celé kauzy, a to jak z právního, tak z lidského hlediska.
Po prostudování celé obžaloby jsem ještě více přesvědčen, že moje část této kauzy stojí na jediné otázce: zda lze samotné provozování inzertní platformy s pevnou cenou za reklamu považovat za kuplířství. Jde o právní kvalifikaci technického a provozního fungování služby, nikoli o posuzování násilí, nátlaku, donucování nebo přímé organizace prostituce. Právě v této rovině byla i moje role výhradně technická a administrativní.
Celý případ je zpracován v mimořádně rozsáhlém formálním rámci, který budí dojem závažné a komplexní trestné činnosti. Při jeho podrobném čtení však ve vztahu ke mně i dalším obžalovaným postrádám konkrétní skutková tvrzení a důkazy, které by odpovídaly podstatě trestného činu, z něhož jsem obviněn. Tato absence je patrná i v samotném závěru obžaloby, tedy na místě, kde by logicky měly být shrnuty nejsilnější a nejpřesvědčivější důkazy viny.
Namísto konkrétního skutku, který by prokazoval kořistění z prostituce v jeho obvyklém smyslu, je zde jako nejvýraznější prvek uváděn obsah soukromé telefonické komunikace, zachycené v rámci dlouhodobých odposlechů. Jde o emocionální a neformální vyjádření frustrace bez jakékoli relevance ke skutkové podstatě trestného činu, nikoli o popis trestné činnosti. Fakt, že právě tento typ výroku je prezentován jako vrchol, creme de la creme, obžalobního dokazování, ve mně jen posiluje pochybnost o existenci skutečných důkazů kuplířství.
Tento stav ve mně vyvolává silný pocit nespravedlnosti. Přesto věřím, že při věcném a nestranném posouzení bude zřejmé, že samotný technický a provozní popis fungování inzertní platformy – byť spojené s erotickou inzercí – nelze bez dalšího ztotožnit s kuplířstvím a dovozovat z něj trestní odpovědnost s takto závažnými důsledky. O to jediné mi v tomto vyjádření jde.
Moje role ve firmě (jednou větou)
Moje role byla primárně technická: provoz webu, vývoj, administrační nástroje, grafika a řešení technických problémů.
Nevykonával jsem žádné „pasácké“ činnosti a neměl jsem vliv na to, co kdo z našich inzerentů dělá v reálném světě. (nic takového ani obžaloba netvrdí)
Časté otázky (FAQ)
Věděl jste, že se na webu inzerují placené sexuální služby?
Povaha inzerce na portálu byla veřejně zřejmá a odpovídala běžné praxi erotické inzerce.
Brali jste podíl z výdělků prostitutek?
Ne. Pouze pevný paušál za měsíční zobrazení inzerce.
Proč to tedy stát označuje za „kořistění“?
Protože obžaloba tvrdí, že už samotná placená inzerce znamená „umožnění prostituce“. S tím zásadně nesouhlasím. Kromě jiného zde chybí to, co je pro kuplířství typické: organizace a odčerpávání výtěžku.
Bez sex.cz by prostituce neexistovala?
Ne. Po ukončení portálu se inzerce okamžitě přesunula jinam. To je realita trhu.
Co znamená „organizovaná zločinecká skupina“ v mém případě?
Organizovaná zločinecká skupina není totéž co organizovaná firma ačkoli mají velikou řadu společných znaků. Abych byl jejím členem, muselo by se prokázat, že jsem věděl, že se účastním struktury určené k páchání trestné činnosti.
Já ale měl (a stále mám) racionální důvody věřit, že jsem se podílel na legálním podnikání: prodeji reklamy, s právním prověřením a dlouhodobou tolerancí trhu bez jakékoli indicie (tedy do podzimu 2023), že by to mohlo být jinak.
Média o vás píšou. Co na to říkáte?
Sleduji to. Za relativně vyvážený považuji například článek iROZHLASu, který sám uvádí, že část obžaloby týkající se spoluobžalovaných je velmi omezená a že jde především o právní otázku. Obsahová analýza článku přitom ukazuje zhruba 70 % textu v negativním rámci a 30 % ve vysvětlující a vyvažující rovině, což je zatím nejlepší poměr. (9.2.2026)
Kontakt pro dotazy: pripad@gods.cz