Poslední aktualizace: info 15.12.2025 - Dnes jsem dostal do rukou obžalobu. - Má 430 stran. to znamená, že všechny na této stránce napsané věci už nemusí být nutně aktuální. Projdu vše a opravím po načtení obžaloby. Předpokládaný odhad je, že se toto projeví na těchto stránkách po Vánocích.
Tento text jsem napsal protože o mém případu koluje mnoho domněnek a zjednodušení.
Byl jsem upozorněn, že jsem nezdůraznil něco, co mi přišlo samozřejmé, tak to řeknu v kostce hned na začátku.
Jediné, co je mi kladeno za vinu, se týká provozování portálu sex.cz. To obvodní státní zástupkyně klasifikuje jako kuplířství (jen část alinea 2), a protože jsme to dělaji ve více lidech, tak navíc v organizované zločinecké skupině. (ale stále jde jen o kuplířství alinea 2) S ničím dalším, co jste o kauze četli nebo slyšeli (drogy, zneužívání atd.) nemám naprosto nic společného a to ani podle orgánů činných v trestním řízení. O těchto věcech jsem sám nevěděl, dokud jsem si o nich nepřečetl ve spisu. Proto k těmto skutečnostem nemám co více říci a dále se věnuji jen věci mě kladené za vinu.
Chci na jednom místě jasně a srozumitelně popsat:
Jmenuji se Jakub Červinka a rád bych vám na této stránce popsal svůj příběh – příběh, který mě postavil do situace, o níž by mě v životě nenapadlo, že ji vůbec zažiju. Chci vám vyprávět o podnikání, které bylo v České republice běžné více než dvě desetiletí, a které přesto skončilo bezprecedetním trestním stíháním.
Nebudu vám zde tvrdit, že jsem nevinný, ne proto, že bych si myslel něco jiného, nebo že bych nechtěl, ale proto, že to říká naprosto každý a ti, co jsou vinní, asi nejvíc. Místo toho bych chtěl pokud možno, co nejsouvisleji popsat celou situaci. Uvést co nejvíce faktů a doložitelných skutečností, aby jste si udělali názor sami.
Zároveň si velmi dobře uvědomuji jednu věc: v jádru téhle kauzy nejde o mě. Těžiště obvinění míří na hlavního společníka Andreje Anastasova. Nechci hodnotit jeho vinu ani skutky, ale z konstrukce obžaloby je zřejmé, že my ostatní jsme v ní do značné míry proto, aby bylo možné celou věc označit za činnost „organizované skupiny“ a použít přísnější právní kvalifikaci. Jsem přesvědčený, že jsem se do toho „balíku“ dostal především kvůli tomu, že jsem byl menšinovým společníkem a technickým dodavatelem.
O mé kauze se v médiích většinou mlčí. A když už se nějaká zpráva objeví, je to obvykle jednostranný opis policejního textu bez minimální snahy o objektivitu. Tady bych vypíchnul jedinou výjimku, kterou je Jakub Zelenka. Jakkoli s ním mohu v něčem nesouhlasit, tak je to jediný autor textu v této kauze, kterého vůbec napadlo zeptat se i druhé strany. Jediný skutečný novinář. Nebudu hodnotit, co jsou ostatní, ale novináři určitě ne. A protože většina lidí má přirozený sklon věřit, že „přece by stát nikoho jen tak neobvinil, kdyby se nic nestalo“, vzniká čtením jednostranných a neobjektivních kopií policejních tiskovek dojem, že „na tom něco určitě bude“. Nevyčítám to nikomu, také jsem tak dřív přemýšlel. Navíc, když si lidé přečtou o všech těch milionech, drogách a dalších věcech, tak je to přece jasné. Kdo by řešil detaily jako, že tady se budovala 23 let nějaká firma, která řádně platila daně a dala do toho podnikání statísíce hodin práce, nebo, že všechny ty excesy a peníze poukazují stále jen na jednu osobu. To jsou detaily, co nikoho nezajímají, čtou se jen titulky. Jak říkám, nikomu to nevyčítám.
To ale nechme stranou. Chci vám zde nabídnout ucelený pohled na kauzu portálu Sex.cz. Jasné vysvětlení toho, co jsme skutečně dělali, co říká zákon a proč jsem za sebe přesvědčen, že jsme se ničeho trestného nedopustili.
Moje jméno není zcela neznámé. Dlouhé roky se pohybuji v oblasti IT, komunikace a magazínech počítačových her. Se svým společníkem Karlem Roubalem podnikáme od roku 1993 a vybudovali jsme firmu, která mimo jiné léta úspěšně fungovala v médiích (SCORE, T3, Applikace atd.) a vývoji webových projektů. Přes 20 let jsme postupně pracovali, aby se naší firmě dařilo. Odkup menšinového podílu ve společnosti EOL provozující erotickou inzerci v roce 2017 nebyl žádný výstřelek šílenství (Pojďme přejít ke zločinu, když 28 let úspěšně a poctivě podnikáme) – Naopak, předcházely mu dlouhé úvahy a také právní analýzy, které zcela jasně potvrdily, že se nejedná o kuplířství, ale o zcela legální prodej inzerce.
Chci tím říct toto: nepodnikal jsem v sexuálních službách „odjakživa“. Do této oblasti jsem vstoupil až v listopadu 2017 a pouze jako technologický správce inzertní platformy, nikoli jako kdokoli, kdo by se jakkoli podílel na prostituci.
Teď si možná někteří z vás řeknou: „Dobře mu tak, prodával prostitutky,“ nebo že se snažím bránit něco nelegálního. Ne. Nedělal jsem nic nelegálního. Nic, co by porušovalo zákony této země. Všechny výdělky byly legální, zdaněné a pocházely z prodeje reklamy – nikoliv z prostituce kohokoli.
Níže vám vysvětlím, co jsme skutečně dělali, jak situaci popisuje zákon a proč se bráním. Nebudu nic skrývat ani zjemňovat. Řeknu vám svůj pohled
Jsem obviněn z toho, že jsem měl „kořistit z prostituce“ díky provozu internetového portálu sex.cz.
Chci jasně říct:
Erotická inzerce existuje v Česku od roku 1989:
U nás to fungovalo ve stejném modelu jako kdekoliv jinde:
Co mi klade policie za vinu, je podle mého názoru pokus překvalifikovat inzerci na trestný čin.
Nechci nic přikrášlovat ani skrývat. To, co je níže, je pravda.
Ano. Na sex.cz inzerovali i lidé, kteří nabízeli erotické služby, včetně prostituce. Stejně jako na desítkách dalších webů v ČR. A rovnou konstatuji, že jsme si toho byli vědomi.
Ano. Platili pevnou měsíční částku za inzertní prostor.
Ano. Sex.cz a přidružené stránky nebyly pouze „weby prostitutek“, ale erotický inzertní portál:
Ano. Stejně jako jakákoli jiná firma prodávající reklamu nebo inzertní prostor.
Tohle všechno je pravda a nic z toho nezapírám.
S čím nesouhlasím, je závěr, který z toho státní zástupce dělá:
že když někdo opakovaně bere peníze od osoby provozující prostituci, pak z její prostituce automaticky „kořistí“.
Ano, je pravda, že jsme inzeráty kontrolovali.
Ale je potřeba jasně říct co jsme kontrolovali a hlavně proč.
Policie to interpretuje tak, že jsme kontrolovali obsah prostituce.
To není pravda.
Ve skutečnosti jsme kontrolovali jen to, co kontroluje, nebo by alespoň měl kontrolovat každý větší inzertní portál na světě – tedy:
Nic z toho nijak nesouviselo s tím:
To nás nezajímalo a ani jsme do toho nezasahovali.
Představte si běžnou inzertní službu, třeba S-Auto.
Co kontroluje jejich administrátor?
Co nekontroluje?
Přesně takhle to fungovalo i u nás.
Pouze to, aby na webu:
Náš cíl byl jednoduchý:
aby byl web důvěryhodný a aby lidé věděli, že fotka je opravdu toho člověka, který inzeruje.
To jsme ani nemohli vědět, ani to nebylo naší rolí, tou bylo prouze nabídka kvalitní inzertní platformy.
Tedy ano, kontrolovali jsme, ale jen to, co kontroluje každý poskytovatel inzerce –
pravost fotek a dodržení pravidel webu, nikoli samotnou prostituci. A to proto, protože naš profit byl z inzerce a ne z prostituce.
Popíšu to co nejjednodušeji.
Neřešili jsme:
Nevzali jsme si ani korunu z jeho konkrétních výdělků.
Náš vztah s inzerenty byl:
Vysvětlím to tak, aby tomu rozuměl i člověk, který nikdy nečetl trestní zákoník.
Typicky:
My jsme žádný podíl na jejich výdělku neměli.
Tato platba:
Existuje reálná a přiměřená protihodnota
Webové stránky měly návštěvnost cca 150–200 tisíc unikátních uživatelů denně. Cena za měsíční prezentaci (řádově několik tisíc korun) tak odpovídala či dokonce byla pod obvyklou cenou za reklamu na obdobně navštěvovaných webech. Inzerent tedy platil za to, že jeho inzerát uvidí velké množství návštěvníků – to je přesně povaha reklamní služby. Výše příjmu je nezávislá na výtěžku z prostituce
Prakticky to lze ilustrovat na třech situacích:
Osoba A si zaplatí inzerát na webu za 4 000 Kč a z jakéhokoli důvodu se další měsíc prostituci vůbec nevěnuje. Výtěžek z prostituce osoby A = 0 Kč. Hrubý zisk provozovatele webu = 4 000 Kč.
Osoba B si zaplatí inzerát za 4 000 Kč a prostituci vykonává sporadicky, např. 20 klientů po 2 000 Kč. Výtěžek z prostituce osoby B = 40 000 Kč. Hrubý zisk provozovatele webu = stále 4 000 Kč.
Osoba C si zaplatí inzerát za 4 000 Kč a prostituci vykonává intenzivně, např. 5 klientů denně, 5 dní v týdnu, celkem desítky klientů měsíčně po 2 000 Kč. Výtěžek z prostituce osoby C může činit řádově 200 000 Kč. Hrubý zisk provozovatele webu = stále 4 000 Kč.
Z uvedeného je patrné, že zisk provozovatele webu nemá přímou souvislost s výtěžkem z prostituce inzerentů. Na rozdíl od skutečného pasáka zde neplatí, že „čím více prostitutka vydělá, tím více vydělám já“. Příjem je odvozen pouze od počtu zakoupených inzerátů, nikoli od objemu prostituční činnosti.
Nejde o ekonomické parazitování, ale o běžný obchodní vztah
Společnost neodčerpává žádnou část výtěžku z jednotlivých prostitučních úkonů. Poskytuje inzertní prostor za tržně přiměřenou cenu a přebírá podnikatelské riziko (náklady na provoz webu, marketing, technickou správu atd.).
Ekonomicky jde o běžný vztah mezi poskytovatelem inzertní služby a inzerentem, nikoli o pasácký vztah, kdy pachatel žije přímo z prostituční činnosti jiné osoby.
Náš příjem je úplně nezávislý na tom, jestli vydělá 0 Kč nebo 300 000 Kč.
To není ekonomická závislost na prostituci. To je běžný prodej reklamy.
Od roku 1989:
Všude funguje princip:
Nikdy se to v ČR systematicky nekvalifikovalo jako kuplířství.
Prostituce sama o sobě není trestná. Zdaní se jako jiná ekonomická činnost.
Je tedy logické, že lidé:
Inzerce je běžný náklad podnikání, ne trestná činnost.
Před vstupem do firmy jsme si nechali udělat právní analýzy, které dospěly k závěru, že tento model není kuplířství.
Rozdíl se dá hezky ukázat na jednoduchém příkladu.
Představme si výrobce speciálního ochranného prostředku (třeba pesaru), který je z technických důvodů zvlášť vhodný pro osoby provozující prostituci - lépe dezinfikuje, snižuje riziko infekcí, je snadno vyměnitelný atd. Z těchto důvodů by si jeho produkt ve velké míře kupovaly právě prostitutky, mnohem častěji než jiné skupiny uživatelů.
Ten výrobce by svůj produkt prodával:
To ostře kontrastuje se situací, kdy podnikatel nijak zásadně nevylepšuje svůj produkt či službu, ale veškerou energii soustředí na to, aby:
Shrnutí: V prvním případě se podnikatel soustředí na svůj produkt/službu, aby byla co nejlepší, a zákazníci si ji vybírají proto, že jim dává hodnotu. Ve druhém případě je produkt/služba v jádru nepodstatná - je to jen záminka, jak si přisvojit co největší část z prostitučního výdělku jiných, aby to „na oko“ vypadalo jako normální podnikání.
Moje činnost ve firmě EOL byla:
Nedělal jsem:
Z mého pohledu šlo o IT a mediální projekt – o provoz velkého webu a jeho technický a grafický rozvoj.
Po roce 1989 byla erotická inzerce:
Nikdy nebyla vnímána jako kuplířství jen proto, že někdo za inzerát zaplatí.
My jsme fungovali stejně jako dřívější tištěné rubriky – jen v online podobě:
V jádru věci jde o záměnu dvou rozdílných situací:
Všichni ti, kdo jí tyto služby poskytují, žijí z toho, že prodávají svou službu nebo produkt, ne z její prostituce jako takové.
Pokud by bylo pravda, že „kdo přijímá peníze od prostitutky, kořistí z prostituce“, pak by byli kuplíři:
Stejně absurdní je dělat kuplíře z provozovatele inzertního portálu, který prodává reklamu.
Rád bych zde zařadil jednu důležitou, byť trochu odbornější část.
Je zásadní proto, že vysvětluje, proč si myslím, že samotné zahájení trestního stíhání v této věci bylo chybou.
Můj osobní názor je, že se v našem případě nejedná o trestný čin, ale i v případě, že někdo dojde k jinému závěru platí.
V českém právu platí zásada, že trestní právo se má použít jen tehdy, pokud už žádný jiný, mírnější prostředek nestačí.
Tuto zásadu znají i soudy a dlouhodobě ji zdůrazňují (např. Nejvyšší soud ve stanovisku Tpjn 301/2012 a Ústavní soud v nálezech I. ÚS 3113/13, II. ÚS 3080/16, II. ÚS 474/19).
Zjednodušeně řečeno:
„Pokud lze určitou situaci vyřešit bez trestního řízení, nesmí se trestní řízení použít.“
Než policie nebo státní zástupce zahájí trestní stíhání, mají se ptát:
Pokud ANO, pak se trestní řízení zahájit nemá. Upozorňuji, že toto není na uvážení orgánů, ale povinnost.
Ze spisu vyplývá:
Bez jediného vysvětlení, proč by nepřipadaly v úvahu.
Bez jediného pokusu o jejich použití.
Bez jediné zmínky, jakou konkrétní škodu by měly chránit.
To je v příkrém rozporu s tím, co požaduje judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu.
Stačilo například:
To je běžné v jiných oblastech podnikání – od hazardu po reklamu.
Nic z toho však státní zastupitelství ani policie ani nezkusily, ani nevysvětlily, proč to údajně „nejde“.
Protože trestní právo má být použito jen tam, kde jiný způsob ochrany selže.
V tomto případě však:
Jednoduše řečeno:
Trestní řízení bylo použito jako první možnost, ač mělo být až poslední.
A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč považuji zahájení trestního stíhání v této věci za nepřiměřené a nesprávné.
Ano. Na rovinu: ano.
Ano. Nikdy jsem to neskrýval a ani nebyl důvod to skrývat.
Ne. Nikdy. Měli jsme pouze pevnou cenu za inzerci.
Tohle není úplně pravda, ne takto. Zaprvé, tohle v zákoně nestojí. V zákoně, v bodě, který je mi kladen za vinu toto: “kdo kořistí z prostituce provozované jiným” Nic víc. Zadruhé, to co citujete je část judikátu. Judikát je rozhodnutí soudu v podobné věci a vámi zmíněná věta z takového rozhodnutí pochází, nicméně nesmíme zapomenout, že judikát je celý rozsudek a ne jedna vytržená věta. Zatřetí, uplně všechny judikáty, kde se zmíněná veta nachází mají naprosto jinou skutkovou podstatu:
Na toto téma jsme si udělali samostatný rozbor který zde nalinkuju. Ale obecně je kořistění to, co kazdý tak nějak sám od sebe už od mala moc dobře ví a dá se to definovat například jako: Obohacovat se na cizí činnosti nebo situaci bez přiměřené protihodnoty, nebo spravedlivého nároku, často proti vůli či zájmu toho, z koho se těží. V obecné teorii zločinu (např. Klaus von Lampe, Organized Crime, Routledge 2016) je „kořistění“ chápáno jako: systematické získávání zisku z cizí činnosti nebo ekonomické aktivity bez legální účasti či protihodnoty. Jeden z nejnovějších judikátu ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1543/24 vztahujících se ke kuplířství říká o kořistění toto: „Podstatné je, že pachatel odčerpává celý výtěžek nebo jeho část z úplaty získávané osobou provozující prostituci za tuto činnost, tedy že z této činnosti vědomě těží.“ Ústavní soud tedy výslovně klade důraz na to, že pachatel odčerpává celý výtěžek nebo jeho část z úplaty za prostituci. Z toho vyplývá, že:
Ano. Stejně jako každý velký portál s vysokou návštěvností, který prodává reklamu. Ale tržby nejsou zisk. Velké tržby jsou důsledkem velkého počtu inzerentů a dlouhé doby provozu, ne toho, že bychom někomu brali procenta z prostituce. Kromě velkých tržeb je ale třeba uvažovat i vysoké náklady spojené s provozem nesmírně komplexní a vysoce navštevované sítě webů. To už nikdo neuvádí ale přitom tyto náklady jsou součástí správně odevzdaného účetnictví firem spojených s tímto případem.
V zákoně je napsáno, že kuplířem je ten, kdo „kořistí z prostituce provozované jiným“. Některé starší rozsudky tuto větu vysvětlují tak, že někdy může stačit i to, že pachatel přijímá peníze za to, že prostitutce „umožňuje“ její činnost. To ale neznamená, že kuplířem je každý, kdo od prostitutky něco přijme. Soudy jasně opakují, že „umožňováním“ se myslí jen situace, kdy někdo poskytuje konkrétní zázemí přímo pro prostituci – například byt upravený na privát, pokoj v klubu nebo místo, kde se prostituce reálně odehrává – a zároveň z této činnosti odčerpává výdělek (procenta, nájem podle počtu klientů, výpalné apod.). Bez takové osoby by daná prostituce nemohla probíhat. To je klasický pasácký vztah. Provoz inzertní platformy je něco úplně jiného. My neposkytujeme prostor pro prostituci, nijak neorganizujeme její průběh, neurčujeme ceny, nerozdělujeme výdělky a nemáme z prostituce žádnou „provizi“. Inzerent může kdykoli odejít na jiný web nebo fungovat úplně jinak – naše služba není nezbytnou podmínkou jeho práce. A hlavní rozdíl je ekonomický: naše odměna je pevná cena za reklamu, ne podíl na tom, kolik kdo vydělá prostitucí. Právě tento rozdíl soudy považují za rozhodující. Kdyby zákon skutečně myslel to, že „umožňuje prostituci“ každý, kdo od prostitutky něco přijme, pak by kuplíři byli i lékaři, kadeřnice, banky, taxislužby nebo kdokoli, kdo jim poskytuje normální službu. Soudy samy upozorňují, že takový výklad je nesmyslný a v rozporu s účelem zákona. Proto tvrdím, že běžná inzerce není a nemůže být považována za „umožnění prostituce“ v trestním smyslu.
Ne, ani náhodou. A dá se to lehce dokázat. Prostitutky existovaly dávno před vznikem sex.cz i po jeho ukončení v naprosto nezmenšené míře. Po zásahu policie se inzerenti instantně přesunuli na jiné weby a sociální sítě. Nikde ve spisu není sebemenší důkaz, že by se po zavření sex.cz v jakékoli míře omezila prostituce. Ani jediný příklad. V ČR dnes existují desítky portálů nabízejících erotickou inzerci. Například portál amatéři.cz nabral do měsíce od zavření portálu sex.cz několik nových moderátorů aby zvládli moderovat přesun inzerce. a ti co nepřešli tam, přesli do Anonnce a dalších.
Organizovaná zločinecká skupina není totéž co „organizovaná firma“. Zákon tím myslí minimálně tři lidi, kteří mají mezi sebou rozdělené role, mají vnitřní strukturu a jejich společným cílem je páchat trestné činy.
Abych mohl být členem takové skupiny, nestačí, že mám ve firmě nějakou roli a že firma má hierarchii. Muselo by se prokázat, že jsem věděl, že:
Pokud dnes někdo zpětně tvrdí, že naše firma byla „organizovaná zločinecká skupina“, pak by měl také vysvětlit, kdy a jak jsem se měl dozvědět, že:
Jak to vypadá, když se z organizované činnosti udělá „organizovaná zločinecká skupina“ Aby bylo jasné, proč mi ta nálepka „organizovaná zločinecká skupina“ přijde absurdní, zkuste si představit následující:
Každý rok chodíte s partou kamarádů na Velikonoce na koledu. Máte v tom určitou „organizaci“:
Teď si představte, že by někdo po letech přišel a napsal: „Skupina nejméně tří osob, s vnitřní strukturou a dělbou rolí, která opakovaně po dobu mnoha let chodí po domácnostech, vynucují si pomocí nástrojů, určených přímo k ubližování a působení bolestivých poranění, vstup do cizích bytů, některým osobám poranění “pomlázkou” udělají, a za to inkasují naturální plnění (alkohol, jídlo, peníze)…“ a prohlásil vás za organizovanou zločineckou skupinu zaměřenou na loupeže a vydírání, protože „chodíte v partě, máte pomůcky a získáváte majetkový prospěch“.
Všichni tušíme, že by to byl výklad úplně mimo realitu. Ano, je to organizované, ano, je tam nějaké „plnění“, ale:
Ne. Toto je moje osobní vyjádření za mě jako fyzickou osobu. Nicméně většina spoluobviněných je na tom, pokud vím, stejně. Výjimkou je Andrej, kterého tu, co se týká ostatních obvinění, nijak nekomentuji, protože o tom vím pramálo a jestě jedna osoba, která podle mne neměla se skutečným provozem webu vůbec nic společného.
Jsem přesvědčený, že:
Když se člověk zamyslí nad tím, co jste si zde přečetli, dojde k jednoduchému závěru: veškerá naše činnost v rámci firmy EOL měla jediný skutečný cíl – aby byl náš produkt, tedy inzertní portál, co nejlepší. Všechno směřovalo k tomu, aby měl web vysokou návštěvnost, aby fungoval technicky, aby vypadal moderně, aby byl přehledný na mobilu i desktopu a aby měli jistotu, že inzeráty nejsou falešné. Kontroly fotek, redesigny, technický vývoj, marketing, práce grafiků, programátorů a administrátorů – to všechno sloužilo jedinému účelu: udělat kvalitní inzertní službu, kterou si inzerenti vyberou dobrovolně a zaplatí za ni běžnou cenu jako za jakoukoli jinou reklamu. To je princip otevřeného trhu a soutěže mezi inzertními portály. A právě to je obrovský rozdíl oproti kuplířství: my jsme nevytvářeli moc ani kontrolu nad prostitucí, nikoho jsme neorganizovali, neřídili ani nevyužívali. Jen jsme dělali profesionální web, který měl být lepší než konkurence – nic víc a nic míň.
Tento text jsem napsal proto, aby kdokoli, kdo se o věc zajímá, měl možnost vidět celý obraz, ne jen zkratkovité formulace z trestního spisu.
Pokud máte k tomuto textu dotazy, můžete mi napsat na e-mail: